Kontaktujte nás: Bambibengals@gmail.com

PKD-Polycystic Kidney Disease - Polycystická choroba ledvin

Je dědičné onemocnění ledvin, při kterém se v ledvinách tvoří cysty a vede k selhání ledvin. Nejčastěji se objevuje jako autosomálně dominantně dědičné u perských a exotických koček a jejich kříženců a příbuzných plemen, není vyloučen výskyt u jiných plemen.

Cysty v ledvinách jsou přítomné u koťat při narození, ale jsou velmi malé. S věkem se cysty zvětšují (až na 2 cm) a zvyšuje se i jejich počet. V jedné ledvině může být až 200 cyst. Současně se mohou nacházet i cysty v játrech.

Podle velikosti a počtu cyst dochází k pomalému zhoršování zdravotního stavu, příznaky onemocnění se projevují obvykle ve stáří 3–7 let. Pokud je zničeno 75 % ledvinné tkáně, dochází k selhání ledvin, které je doprovázeno depresí, nechutenstvím, nadměrným příjmem tekutin a nadměrným močením a hubnutím. Při velkých změnách v ledvinách může zvěrolékař diagnostikovat podezření na cysty již pohmatem nebo rentgenem, konečné slovo má vyšetření ultrasonografické.

Nejrannější diagnostika je možná v 7 týdnech stáří, ale vzhledem k drobnosti ledvin i cyst není zcela přesná. Po 10 měsíci stáří je diagnostika 98 %. Ve výzkumu a vývoji je také krevní test, který by odhalil postižené jedince již v ranném věku. Někteří chovatelé a chovatelské organizace mají tendenci přikazovat zvěrolékaři, jak dlouho a jakým přístrojem mají kočky vyšetřovat. Přesnost diagnostiky záleží na zkušenostech a praxi vyšetřujícího, na velikosti a četnosti cyst.

 

Vzhledem k dědičné povaze není toto onemocnění léčitelné. U postižených zvířat se provádí léčba při příznacích ledvinného selhání, úspěšnost není příliš vysoká a takto postižená zvířata se obvykle nedožívají vysokého věku. Transplantace ledvin dosud není běžná a přístupná.

Prevence je v chovatelské práci. Je nutné kočky i kocoury určené k chovu před jejich rozmnožováním vyšetřit sonograficky na PKD a k chovu použít jen jedince s negativním nálezem. Takováto kočka musí být 100 % trvale identifikovatelná, tj. označená čipem nebo tetováním. O pozitivním nálezu je nutno informovat nejen původního chovatele, ale i majitele sourozenců, aby byla provedena depistáž a zabránilo se chovu na postižených kočkách.

Onemocnění stejné povahy se vyskytuje i u lidí. Také zde je to autosomálně dominantní onemocnění, kterým je postižen 1 člověk z 200–1000 lidí. U perských koček se uvádí postižení 1 kočky ze 3–4.

Pokud je jeden z rodičů pozitivní, rodí se postižená zvířata (Mendlovy zákony). Nezáleží na tom, jestli je pozitivní kočka nebo kocour. Homozygoti se nerodí, protože jejich postižení je neslučitelné i s embryonálním životem. Všechna postižená zvířata jsou vlastně heterozygoti. PKD se v rodové líni udržuje minimálně ve čtyřech generacích a všechna postižená koťata měla postižené předky. Při zjištění pozitivního nálezu není nutno nemocné kočky utrácet, je vhodné je kastrovat a nechat v klidu bez zátěže prožít kvalitní, různě dlouhý život. Zatajením pozitivního nálezu nebo odpíráním diagnostiky PKD a rozmnožováním postižených koček je graviditou život vlastní kočky zkracován a mnohem dříve nastoupí selhání ledvin. Je lépe chovat a rozmnožovat zdravé kočky, než jedince nádherné navenek, ale postižené nevyléčitelnou chorobou.

MVDr. Květa Mahelková

V literatuře najdeme první zmínku o tomto onemocnění v roce 1969. Potom se objevovaly sporadické popisy případů PKD a od roku 1990 se onemocnění intenzivně studuje a byla také odhalena jeho dědičná podstata. Způsob dědičnosti je autosomálně dominantní. Způsobující mutace byla odhalena v roce 2004. Díky tomuto objevu byl vytvořen genetický test.

Při patologické pitvě zjišťujeme cysty v parenchymu ledvin. Cysty v ledvinách jsou přítomné již při narození, ale jsou velmi malé (1mm). S věkem zvířete potom dochází k jejich zvětšování a jejich velikost v dospělosti kočky mnohdy bývá větší než 2 cm. V jedné ledvině může být 20 – 200 cyst. Cysty jsou lokalizovány v kůře ale i v dřeni ledviny. Svojí přítomností vyvolávají zánět ledviny a utlačují normální tkáň ledviny. Při omezení více jak 75 % funkce ledviny dochází ke klinickým projevům selhání ledvin.

PKD je popisováno jako pomalu se zhoršující onemocnění. Klinické příznaky se u koček objevují ve věku 3 – 10 let (průměr 7 let). Jedná se o příznaky selhání ledvin. Hlavní příznaky dysfunkce ledvin jsou: deprese, chybějící nebo snížený apetit, nadměrné pití a močení a hubnutí. Uvedené příznaky jsou nespecifické, proto konečnou diagnózu selhání ledvin zjistíme vyšetřením krve. Při vyšetření břicha zjišťujeme zvětšené ledviny s nepravidelným povrchem.

Základní, velmi přesnou diagnostickou metodou je ultrazvukové vyšetření. Na vyšetřovaném obraze zjišťuje kulaté cysty různé velikosti, které jsou ostře ohraničené od okolí. Nejrannější diagnostika je možná již ve věku 7. týdne koťat, kdy jsou cysty malé. Vyšetření v tomto věku je však velmi nepřesné. Po 10. měsíci je již toto ultrazvukové vyšetření prováděné s 98% přesností.
Vzhledem k dědičné povaze onemocnění není léčitelné. U zvířat s příznaky selhání ledvin provádíme terapii chronického selhání ledvin.
 Základem úspěšné prevence je provádění vyšetřování perských koček a burmil a odhalení postižených jedinců. Na základě tohoto vyšetření zabráníme chovu na postižených kočkách.