Kontaktujte nás: Bambibengals@gmail.com

Na internetu je  mnoho informací ohledně historie bengálských koček avšak tyto informace se stále opakují  dokola.Narazila jsem na velmi krásně napsaný článek od paní Aleny Turkové Tatíčkové která mě dala svolení jej zveřejnit,článek je přeložen z angličtiny.

zdroj: http://www.ossirianbengals.com/bengalky.html

Historie Bengálské kočky

První zmínky o křížení domestikované kočky s divokou kočkou pochází z 19 století. Na prvních výstavách

koček chovatelé vystavovali nejen perské, angorské, mainské, siamské a další kočky, ale na každé z nich

byla také třída pro divoké nebo hybridní kočky. První skutečné záznamy o bengálských kočkách pochází z

let 1934 a 1941, kdy časopis „Japanese cat publication“ otiskl článek o křížení ALC (asijské leopardí kočky

- prionailurus bengalensis) a domestikované kočky, jejímž výsledkem bylo F1 kotě, které již nebylo

dále využito v chovu.

Historie Jeane Sugden Mill začala v roce 1946 na univerzitě UC Davis v Kalifornii. Snem Jean Sugden

(Mill) nebylo křížení ALC a domestikované kočky, nýbrž chtěla zkřížit tehdy populární perskou kočku s

kočkou siamskou, jež byla novým plemenem. Chtěla vytvořit kočku himalájskou. Ale tento sen musela

později opustit, protože rada ACFA (Americká asociace chovatelů koček) její návrh zamítla. Polovina

rady chovala peršanky, druhá polovina siamky, a tak se jim nápad s křížením nelíbil.

V roce 1961 importovala Jean z Jihovýchodní Asie ALC samici jménem „Malaysie“. Té se narodilo F1

kotě, kočička „KinKin“, jejímž otcem byl černý, krátkosrstý domácí kocour. KinKin byla jiná už od

narození. Spala odděleně od himalájských koťátek, ke kterým musela být z důvodu její bezpečnosti

hned po porodu přiřazena, hrála si odlišně, vypadala a ozývala se jinak. Trvala na tom, že bude jíst

odděleně, plivala a syčela na každého, kdo se k ní u jídla přiblížil, kusy jídla si odnášela stranou. Později

spala na vysokých místech, chodila na záchod do skříně… Jean ji nechala nakrýt znovu jejím otcem,

protože neměla jiného kocoura k dispozici. Narodila se jí černá kočka (Pantherette) a tečkovaný syn.

Jean snila o tom, že kocoura nakříží s 50 domestikovanými kočkami a vytvoří „stovky“ malých leopardů.

Ale ještě předtím, než mohla zjistit, že samci z F2 generace jsou neplodní, se kocourek zabil při pádu ze

skříně. Jeho černé sestře se narodilo koťátko, které ale usmrtila 2 dny po porodu. Tento první projekt

končí stěhováním Jean do Californie a tragickou smrtí KinKin i Pantherette. (ALC Malaysie byla dána do

ZOO v San Diegu)

V 60. letech existovalo mnoho chovatelů, kteří se snažili o odchov bengálské kočky. Jen málo z nich se

dostalo za F1 fázi a podle záznamů se nikdo z nich se nedostal dál, než na F2 generaci. Mimo snahy

chovatelů se také několik hybridů narodilo v evropských zoologických zahradách. 

V tomto období byli hybridní F1 kočky využívány v programu Dr Willarda Centerwalla  na Loyolské

univerzitě, který se věnoval zkoumání, zda by imunita ALC proti onemocnění FeLV (leukémie koček)

mohla být „přenesena“ na hybridní generace (což se ukázalo jako nemožné). Čtyři F1 samice z tohoto

programu získala Jean Mill, čímž restartovala svůj projekt. Později přibylo dalších pět F1 koček, ovšem z

jiného zdroje, ale také původně z Centerwallského projektu.

Jean nechtěla využívat existující plemena k vytvoření nového. ALC je geneticky nadřazené zvíře ve

srovnání s existujícími, registrovanými plemeny. Jejím cílem bylo udržet nejlepší vlastnosti a znaky ALC 

a tak její hledání vhodného protějšku ke křížení pokračovalo. Okolo roku 1982 jela do Indie, kde jí v zoo

ukázali divokou domácí kočku - kocoura, který zřejmě žil s nosorožci. Jean se se zoo dohodla, že s ní tato

Indická Mau pojede zpátky do Spojených států. Takto se Millwood Tory of Delhi dostal prakticky do

všech rodokmenů bengálek. Byl perfektním protějškem pro F1 dívky, se svými malými, tmavými,

výraznými skvrnami bez svislých pruhů, na lesklé, zlato-oranžové srsti. Jean teď měla vše, co

potřebovala, aby položila základy pro nové plemeno.  Od této chvíle bylo poprvé započato křížení ALC s

úmyslem dostat se přes F2/F3 stádium.

Současně s Jean Mill se křížení bengálské kočky věnovali Greg a Elizabeth Kentovi, kteří ale na rozdíl od

Jean ke křížení s ALC používali Egyptskou Mau. Úspěšně odchovali několik kříženců, kteří jsou základem

mnoha rodokmenů bengálských koček tak, jako Jeaniny kočky Millwood.

Když se odchov bengálských koček začal dařit, Jean Mill se intenzivně snažila o jeho zviditelnění a

rozšíření mezi chovatelskou i laickou veřejnost. Vybrala vhodné jedince, kteří byli schopni nové

plemeno reprezentovat na výstavách. Postupem času se bengálská kočka stává populární a je středem

zájmu mnoha chovatelů.  V roce 1986 pak TICA (americká organizace chovatelů koček) přijala první

standard pro bengálské kočky a v roce 1986 byl vydán první časopis o bengálkách.     

Povaha

Bengálské kočky jsou velmi chytré a  inteligentní,pokud se jim člověk intenzivně věnují naučí se i pár trikům a umí si dát do souvislosti i složitější situace.I když po svých předcích mají temperamentní povahu a tělesné vlastnosti malé kočkovité šelmy,nejsou to agresivní kočky jak si stále někteří lidé myslí.Správně socializovaná bengálka bude společenská(nejen s lidmi,ale i s jinými kočkami či psi),nedoporučuje se soužití s hlodavci a ptáky,přeci jen jsou to úžasní lovci a mají perfektně vyvinutý mateřský pud.Bengálka je velmi aktivní kočka,vyžaduje pozornost,potřebuje činnost,je zvědavá , ráda si hraje i v dospělosti a u všeho asistuje.Miluje výšky,proto je velmi vhodné pořídit vysoké škrabadla ,škrabací stromy nebo poličky na stěny.Některé bengálky mají též rády vodu,u nás není výjimka kdy při sprchování jdou i naše kočky do sprchy či aspoň pozorují.

Bengálská kočka miluje společnost proto pokud jste velmi pracovně vytížení a doma by byla sama, je dobré ji pořídit kamaráda/kamarádku!

Nechat se okouzlit touto nádhernou kočkou je velmi jednoduché,ale není to kočka která Vám bude ležet jen na gauči či bude vůbec dělat to co vy chcete,je důležité abyste se při koupi velmi dobře informovali jaké má nároky tato kočka.

Standard plemene

Cílem chovatelů je vyšlechtit právě kočku podobnou ALC

Bengálská kočka má dlouhé tělo které je svalnaté s těžkýma kostma.Zadní nohy jsou o něco delší než přední a tlapky jsou relativně velké a kulaté,velmi ceněné jsou tečky na prstech.

Klínovitá hlava je v poměru k tělu malá a je o něco delší, než širší.Čelo je spíše vypouklé než ploché a pozvolna klesá k nosu – je lehce prohnuté až rovné, nikdy s výrazným stopem. Zadní část hlavy za ušima je značně výrazná.

Uši jsou malé až střední široko nasazené, se zaoblenými špičkami na kterých nejsou štětinky .

Oči jsou velké,ale ne vypoukle, mandlovitého až kulatého tvaru, ve zlaté, zelené, oříškové, nebo modré barvě.

Ocas je krátký až středně dlouhý u kořene tlustý na konci zakulacený,konec vždy černý.U rozetových koček jsou žádané i rozety na ocasu.

Bengálka má krátkou až středně dlouhou srst, která je velmi hustá, měkká a téměř až hedvábná,zlatavý lesk je preferovaný tzv. zlatý glitter.

Koťata bývají zarostlá tzv.fuzzy-tento znak zdědily po svém předku.Bengálská koťata kolem 5 týdne zarostou a jejich kresba přestane být zřetelná.)

V TICA se barvy tak neupřednostňují, už proto, že tmavě studeně zbarvené zvíře často nese sněžný gen nebo gen pro charcoal, čímž získávají pro chovatele zase na jiné kvalitě. I charcoal kočky mohou nést glitter, ovšem ne zlatý, ale kovový.

Dneska je vyšlechtěno několik barevných variant : modrá,různé odstíny hnědé,sněžná,vzácná černá-melanistic,či různé variace chaarcoal,není výjimka ani stříbrná a další.

Kresba se dělí na tečkovanou/rozetovou nebo-li spotted tabby a mramorovanou marble.