Kontaktujte nás: Bambibengals@gmail.com

Odkaz : http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fiv/

         http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/felv/

         http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fip/

FIV

Feline Immunodeficiency Virus - syndrom získané ztráty imunity

Immunodeficiency Virus (FIV) byl poprvé izolován v roce 1986 u koček v Kalifornii. FIV je zástupcem retrovirů lentivirů, napadá CD4' lymfocyty imunitního systému koček (a dalších zástupců čeledi Felidae) a navozuje pomalou, ale výraznou imunodeficienci organismu. Svým složením odpovídá skupině imunosupresivních lentivirů jako je lidský HIV či opičí SIV.

Virus FIV, podobně jako jiné retroviry, zabudovává pomocí reverzní transkriptázy svůj genetický kód pevně do genomu hostitelské buňky. Má výraznou afinitu k buňkám imunitního systému. Pomnožuje se v makrofázích i lymfocytech, a to nejen pomocných Th (CD4+) lymfocytech, ale na rozdíl od lidského HIV i v Tc a B lymfocytech.

Přenos FIV

Virus je přítomen v krvi, plazmě, séru, mozkomíšním moku a ve slinách. Koncentrace ve slinách je vysoká u pacientů se záněty sliznice dutiny ústní. Ve vnějším prostředí vykazuje FIV relativně nízkou stabilitu, pro přenos infekce je nutný těsný kontakt mezi kočkami. Na rozdíl od FeLV ale FIV neproniká slizniční bariérou, a proto je přenos infekce možný jen při pokousání nebo jiném styku slin nemocného zvířete s krví zvířete dosud zdravého. Vzácně je možný přenos transplacentárně nebo mateřským mlékem. Nejvyšší prevalence infekce je u koček ve věku 6-10 let. Když je zvíře jednou nakaženo, infekce je trvalá.

Hrozba sekundárních infekcí

Virus způsobuje imunosupresi (snížení obranyschopnosti organismu), jejímž následkem je kočka vysoce náchylná k infekcím, které obvykle nejsou pro zdravou kočku nebezpečné. Tyto tzv. sekundární infekce (bakteriální respirační infekce horních i dolních cest dýchacích, bakteriální infekce močových cest a kožní infekce) jsou největší hrozbou u koček postižených FIV. S infekcí FIV jsou spojené následující choroby: imunodeficity („kočičí AIDS", 15-20 % infikovaných koček), lymfopenie a neutropenie, anémie a lymfoproliferativní či myeloproliferativní nemoci.

Světový výskyt

FIV je přítomen v kočičích populacích na celém světě. FIV pozitivní kočky byly identifikovány v USA a Kanadě, Asii, Evropě, Austrálii i v Africe. Prevalence FIV je ve srovnání s FeLV přibližně poloviční. Předpokládá se výskyt od 2 % v Německu a Holandsku po 30 % ve Velké Británii. V USA se uvádí 1-16 %, v Japonsku až 45 % FIV pozitivních koček. Procento pacientů v jednotlivých zemích závisí na geografických podmínkách, zejména na tradicích způsobu chovu.

V České republice činí prevalence FIV u koček 5,8 %. Jedná se především o nekastrované kocoury (47,6 %) v naprosté většině s neomezeným pohybem venku. Jedno procento vyšetřovaných koček v ČR vykazuje kombinovanou infekci FIV a FeLV.

Klinický průběh

V průběhu infekce FIV je rozlišováno pět klinických stadií:

  1. Stadium akutní infekce.
  2. Stadium asymptomatického nosičství viru.
  3. Stadium perzistentní generalizované lymfadenopatie.
  4. Stadium komplexu zdravotních komplikací podobných onemocnění AIDS u lidí.
  5. Terminální stadium charakterizované rozvojem patologických procesů, podmíněných úplným selháním přirozené imunity.
  6. Stadium akutní infekce.

Objevuje se několik týdnů po nakažení a trvá 4-16 týdnů. Většinou v tomto období postačuje důsledná symptomatická terapie. V případě vážnějšího průběhu onemocnění lze zaznamenat i deprese a průjmy. Často se objevují horečky. Nástup vážnějších zdravotních poruch závisí na řadě vnějších faktorů, zejména na přítomnosti infekčních agens (bakterie, plísně, parazité) a zoohygienických podmínkách chovu. Příčinou úhynů bývají jen těžké septické stavy.

  1. Stadium asymptomatického nosičství viru

Toto stádium trvá měsíce až roky. Po ústupu teplot, zmírnění leukopenie a lymfadenopatie se kočky jeví jako zcela zdravé. Pozorován je postupný rozvoj sekundárních a oportunních infekcí.

  1. Stadium perzistentní generalizované lymfadenopatie (PGL)
    Stadium odpovídá obdobné fázi u pacientů s HIV. V praxi je téměř polovina FIV pacientů prezentováno veterinárnímu lékaři právě v tomto stadiu. Majitelé si u kočky povšimnou pouze nechutenství a ztráty hmotnosti. Pokud chybí výrazné klinické projevy sekundárních či oportunních infekcí, může být možná souvislost zdravotních komplikací s infekcí FIV opomenuta. Podrobné klinické vyšetření odhalí horečnatý stav, leukopenii, lymfadenopatii a anémii, v dutině ústní akutní nekrotickou gingivitidu (zánět dásní) a stomatitidu (zánět sliznice dutiny ústní)
  2. Stadium komplexu zdravotních komplikací podobných onemocnění AIDS u lidí (ARC)

V tomto stadiu se manifestují chronické sekundární a oportunní infekce (svrab, bakteriální infekce horních i dolních cest dýchacích, demodikóza, loxoplazmóza, kryptokokóza, virus neštovic, systémová kandidóza, bakteriální infekce močových cest). Bakteriální infekce postihují dásně, infekce horních i dolních cest dýchacích se projevují jako chronické bronchitidy, bronchiolitidy, pneumonie, rinitidy a konjunktivitidy. Ztráta hmotnosti pacientů dosahuje okolo 20 %. Přibližně třetina pacientů vykazuje pokročilé změny krevního obrazu (anémie, leukopenie, neutropenie, lymfopenie), lymfadenopatii. Kočky setrvávají v tomto stadiu 6 měsíců až 5 let.

  1. Terminální stadium

Terminální stadium netrvá většinou déle než 6-12 měsíců. Dominují ztráty hmotnosti, anémie a leukopenie, infekce postihující současně více orgánů. Postižení mozkové kůry v oblasti velkého mozku se projevuje demencí, psychózami, tiky lícních svalů a nutkavými záškuby jazyka. Méně časté jsou nystagmus (oční tiky), ataxie a třes. Na očích FIV pacientů lze v souvislosti se sekundárními virózami a bakteriálními infekcemi zachytit glaukom (zelený zákal), uveitidy (zánět duhovky) a chronické konjunktivitidy (zánět spojivky). Z kožních onemocnění převládají parazitózy, mykotické a bakteriální dermatitidy. V postižení gastrointestinálního traktu převažují chronické průjmy. Endoskopickým vyšetřením jsou odhaleny destrukční změny na sliznici tenkého střeva, které připomínají onemocnění parvovirem. Zejména se jedná o denudaci sliznice, ztrátu kartáčového lemu, snižování střevních klků a dilataci krypt. V oblasti tračníku převažují ulcerace (vředovatění), pyogranulomatózní zánětlivá ložiska s infiltrací podslizniční vrstvy neutrofily, makrofágy, histiocyty. Toto stádium končí euthanasií či úmrtím zvířete.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

 

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FIV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Vzhledem k častým zánětům dutiny ústní u FIV pozitivních pacientů je vhodné pravidelné odstraňováním zubního kamene. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FIV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FIV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FIV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežilí pacienta po dobu několika let. U pacientů ve stadiu asymptomického nosičství FIV je vhodná pravidelná kontrola zdravotního stavu, spojená s parazitologickým vyšetřením. V terminálním stadiu je naděje na přežití nepatrná (maximálně 6 měsíců). Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP nebo FIV/FPV.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.

FELV

FeLV - Feline Leukemia Virus - kočičí leukémie

 

FeLV je retrovirus, který v organismu rozvíjí mnohačetné klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému po nádorové lymfoproliferativní změny. Všechny retroviry (včetně FeLV, FIV a HIV) produkují enzym reversní transkriptázu, která jim umožňuje vložení kopie jejich vlastní DNA do buněk, které infikují. Ačkoli jsou si FeLV a FIV velmi podobné, v lecčem se liší, například tvar FeLV je spíše kulatý, FIV pak spíše protažený. FeLV a FIV mají i zcela odlišnou genetickou výbavu a jejich proteiny se liší jak tvarem, tak složením. Ačkoli mnoho příznaků FIV a FeLV je společných, konkrétní způsob vzniku se liší.

Přenos FeLV

Pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. FeLV je přenosný slinami, krví a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem. Častá je nákaza kojených koťat přes matku, kvůli přítomnosti viru v mléce a mlezivu.

Kočky infikované FeLV jsou jasným zdrojem infekce. Virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách a nosním sekretu, je přítomen i v moči, výkalech a mléce. K přenosu z kočky na kočku dochází nejčastěji při pokousání, zřídka i díky společnému soužití (např. používání stejných misek a toalety).

Výskyt FeLV

FeLV infikované kočky se nachází po celém světě, ale výskyt nákazy se mění v závislosti na jejich věku, zdraví, životním prostředí a životním stylu. Ve Spojených státech je přibližně 2 až 3% všech koček nakažených FeLV. Infekce FeLV se v zemích západní Evropy obecně pohybuje okolo 6 % (může dosahovat až 50% u koček chovaných ve vyšších koncentracích). U koček ve velmi dobrých podmínkách, chovaných individuálně v uzavřeném chovu, představuje nákaza asi 1 %. V České republice se přítomnost antigenu FeLV v krvi vyšetřovaných koček pohybuje stále okolo 10 %.

Průběh infekce FeLV

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci) nebo méně často jako tvorba lymfomů (nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Virus kočičí leukémie působí na organismus kočky mnoha způsoby. Je nejčastější příčinou rakoviny u koček. Sekundárními projevy jsou časté poruchy krvetvorby, vedoucí k oslabení imunity kočky a omezení schopnosti bránit se proti různým infekcím. Infekce, které nejsou pro zdravou žádným ohrožením, mohou být pro kočku nakaženou FeLV fatální.

Během časných stadií infekce obyčejně kočky nevykazují žádné příznaky onemocnění. Kočky mohou vydržet bez příznaků několik týdnů či měsíců. Postupem času se však zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví. Příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek na váze, zhoršující se stav srsti, zvětšené lymfatické uzliny, přetrvávající horečku, zánět dásní, infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích, přetrvávající průjem, záchvaty, změny chování a další neurologické poruchy, různá oční onemocnění, u březí kočky nedonošení koťat či samovolný potrat.

FeLV je přítomen v krvi během dvou různých stadií infekce:

Počáteční fáze infekce - během této fáze jsou některé kočky schopny vyvinout účinnou imunitní reakci, odstranit virus z krevního oběhu a zastavit postup na sekundární fázi

Sekundární fáze - dochází k přetrvávající infekci kostní dřeně a dalších tkání. Postupné zhoršování stavu, smrt.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Přidávat do krmné dávky více vitamínů, antioxidantů, omega mastných kyselin. Vyvarovat se stravy jako je syrové maso, vejce, nepasterizované výrobky kvůli riziku bakteriálních a parazitárních infekcí. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FeLV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FeLV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FeLV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FeLV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let. Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.

FIP

FIP - Feline infectious Peritotinidis - infekční zánět pobřišnice

Felinní coronavirus (FcoV)

Felinní coronavirus (FCoV) patří do čeledi Coronaviridae z řádu Nidovirales. Jedná se o velký RNA virus o velikosti genomu 27 - 32 kb. Genom viru kóduje replikační polyprotein, čtyři strukturní proteiny a několik nestrukturních proteinů. Na základě genomových a antigenních vlastností je řazen do skupiny I coronavirů. FCoV se dále dělí na typ I, který má celosvětově nejvyšší prevalenci, a typ II, vzniklý rekombinací FCoV typu I a psího coronaviru. FCoV obou typů mohou dát vznik biotypu spojovanému s těžkým, na současné úrovni poznání neléčitelným onemocněním, označovaným jako felinní infekční peritonitida (FIP, infekční zánět pobřišnice).

Výskyt FIP

Felinní coronavirus má kosmopolitní výskyt u kočky domácí (Felis catus) a přítomnost byla zjištěna i u řady divoce žijících kočkovitých šelem, včetně lva, pumy, levharta, geparda, rysa, servala a kočky divoké. Ve stísněných podmínkách, jako jsou útulky pro zvířata, mohou být seropozitivní všechna testovaná zvířata, zatímco u jedinců žijících či chovaných izolovaně či v párech je prevalence podstatně nižší. Koťata v chovných stanicích se infikují obvykle ve věku 5 - 6 týdnů (po poklesu hladiny maternálních protilátek), k infekci však může dojít i kdykoli později v životě. Infikovaní jedinci začnou asi za jeden týden vylučovat virus trusem a vylučování trvá dny či měsíce, u některých jedinců i celoživotně (nosiči viru).
Většina zvířat se po styku s FCoV jeví jen dočasné příznaky mírné enteritidy. Biotyp viru způsobující enteritidu je označován jako felinní enteritický coronarovirus (FECV). Asi u 12 % FCoV infikovaných koček dojde následkem kumulace náhodných mutací při replikaci viru k přeměně biotypu FECV na virulentní biotyp a vyvine se letální onemocnění FIP. Asi 70 % případů nastane ve věku do 1 roku. Biotyp spojovaný s FIP se označuje jako virus felinní infekční peritonitidy (FIPV).

Formy FIP

Patogeneticky je FIP granulomatozní vaskulitida vedoucí ke dvěma formám onemocnění:
1. vlhká (effusivní) forma - charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách.
2. suchá (neeffusivní) forma - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na vnitřních orgánech (játra, slezina, střeva, ledviny). Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Forma onemocnění pravděpodobně závisí na síle T-lymfocyty zprostředkované imunitní odpovědi makroorganismu, která jediná může zabránit progresi onemocnění. U symptomatických nosičů je replikace viru omezena na střevo, u jedinců s FIP se virus aktivně replikuje i v monocytech a lze jej identifikovat v mnoha vnitřních orgánech. Jedinci s převažujícím humorálním typem imunitní odpovědi tedy snáze přecházejí do FIP.

Léčba a diagnostika

Rozvinutá FIP je letální a v současnosti není k dispozici účinná kausální léčba. Používané metody mají pouze podpůrný účinek. Prevence FIP aktivní imunizací (vakcinací) je sporná (úspěšnost 0 - 75 %).
Pozornost se proto v současnosti soustřeďuje na včasnou diagnostiku nosičství FCoV, přechodu do FIP a související epizootologická opatření. Diagnostika nosičství FCoV není obtížná, kultivační metody však jsou značně nákladné a sérologické metody mohou být obtížně interpretovány. Kromě klinického vyšetření je v současnosti využíváno několik hematologických, biochemických a sérologických testů s omezenou senzitivitou a často velmi nízkou specificitou (uvádí se, že na podkladě přítomnosti protilátek proti FCoV bylo utraceno více zvířat, než kolik podlehlo FIP).

Felinní coronavirus (FcoV)

Felinní coronavirus (FCoV) patří do čeledi Coronaviridae z řádu Nidovirales. Jedná se o velký RNA virus o velikosti genomu 27 - 32 kb. Genom viru kóduje replikační polyprotein, čtyři strukturní proteiny a několik nestrukturních proteinů. Na základě genomových a antigenních vlastností je řazen do skupiny I coronavirů. FCoV se dále dělí na typ I, který má celosvětově nejvyšší prevalenci, a typ II, vzniklý rekombinací FCoV typu I a psího coronaviru. FCoV obou typů mohou dát vznik biotypu spojovanému s těžkým, na současné úrovni poznání neléčitelným onemocněním, označovaným jako felinní infekční peritonitida (FIP, infekční zánět pobřišnice).

Výskyt FIP

Felinní coronavirus má kosmopolitní výskyt u kočky domácí (Felis catus) a přítomnost byla zjištěna i u řady divoce žijících kočkovitých šelem, včetně lva, pumy, levharta, geparda, rysa, servala a kočky divoké. Ve stísněných podmínkách, jako jsou útulky pro zvířata, mohou být seropozitivní všechna testovaná zvířata, zatímco u jedinců žijících či chovaných izolovaně či v párech je prevalence podstatně nižší. Koťata v chovných stanicích se infikují obvykle ve věku 5 - 6 týdnů (po poklesu hladiny maternálních protilátek), k infekci však může dojít i kdykoli později v životě. Infikovaní jedinci začnou asi za jeden týden vylučovat virus trusem a vylučování trvá dny či měsíce, u některých jedinců i celoživotně (nosiči viru).
Většina zvířat se po styku s FCoV jeví jen dočasné příznaky mírné enteritidy. Biotyp viru způsobující enteritidu je označován jako felinní enteritický coronarovirus (FECV). Asi u 12 % FCoV infikovaných koček dojde následkem kumulace náhodných mutací při replikaci viru k přeměně biotypu FECV na virulentní biotyp a vyvine se letální onemocnění FIP. Asi 70 % případů nastane ve věku do 1 roku. Biotyp spojovaný s FIP se označuje jako virus felinní infekční peritonitidy (FIPV).

Formy FIP

Patogeneticky je FIP granulomatozní vaskulitida vedoucí ke dvěma formám onemocnění:
1. vlhká (effusivní) forma - charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách.
2. suchá (neeffusivní) forma - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na vnitřních orgánech (játra, slezina, střeva, ledviny). Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Forma onemocnění pravděpodobně závisí na síle T-lymfocyty zprostředkované imunitní odpovědi makroorganismu, která jediná může zabránit progresi onemocnění. U symptomatických nosičů je replikace viru omezena na střevo, u jedinců s FIP se virus aktivně replikuje i v monocytech a lze jej identifikovat v mnoha vnitřních orgánech. Jedinci s převažujícím humorálním typem imunitní odpovědi tedy snáze přecházejí do FIP.

Léčba a diagnostika

Rozvinutá FIP je letální a v současnosti není k dispozici účinná kausální léčba. Používané metody mají pouze podpůrný účinek. Prevence FIP aktivní imunizací (vakcinací) je sporná (úspěšnost 0 - 75 %).
Pozornost se proto v současnosti soustřeďuje na včasnou diagnostiku nosičství FCoV, přechodu do FIP a související epizootologická opatření. Diagnostika nosičství FCoV není obtížná, kultivační metody však jsou značně nákladné a sérologické metody mohou být obtížně interpretovány. Kromě klinického vyšetření je v současnosti využíváno několik hematologických, biochemických a sérologických testů s omezenou senzitivitou a často velmi nízkou specificitou (uvádí se, že na podkladě přítomnosti protilátek proti FCoV bylo utraceno více zvířat, než kolik podlehlo FIP).



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fip/

FeLV - Feline Leukemia Virus - kočičí leukémie

 

FeLV je retrovirus, který v organismu rozvíjí mnohačetné klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému po nádorové lymfoproliferativní změny. Všechny retroviry (včetně FeLV, FIV a HIV) produkují enzym reversní transkriptázu, která jim umožňuje vložení kopie jejich vlastní DNA do buněk, které infikují. Ačkoli jsou si FeLV a FIV velmi podobné, v lecčem se liší, například tvar FeLV je spíše kulatý, FIV pak spíše protažený. FeLV a FIV mají i zcela odlišnou genetickou výbavu a jejich proteiny se liší jak tvarem, tak složením. Ačkoli mnoho příznaků FIV a FeLV je společných, konkrétní způsob vzniku se liší.

Přenos FeLV

Pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. FeLV je přenosný slinami, krví a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem. Častá je nákaza kojených koťat přes matku, kvůli přítomnosti viru v mléce a mlezivu.

Kočky infikované FeLV jsou jasným zdrojem infekce. Virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách a nosním sekretu, je přítomen i v moči, výkalech a mléce. K přenosu z kočky na kočku dochází nejčastěji při pokousání, zřídka i díky společnému soužití (např. používání stejných misek a toalety).

Výskyt FeLV

FeLV infikované kočky se nachází po celém světě, ale výskyt nákazy se mění v závislosti na jejich věku, zdraví, životním prostředí a životním stylu. Ve Spojených státech je přibližně 2 až 3% všech koček nakažených FeLV. Infekce FeLV se v zemích západní Evropy obecně pohybuje okolo 6 % (může dosahovat až 50% u koček chovaných ve vyšších koncentracích). U koček ve velmi dobrých podmínkách, chovaných individuálně v uzavřeném chovu, představuje nákaza asi 1 %. V České republice se přítomnost antigenu FeLV v krvi vyšetřovaných koček pohybuje stále okolo 10 %.

Průběh infekce FeLV

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci) nebo méně často jako tvorba lymfomů (nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Virus kočičí leukémie působí na organismus kočky mnoha způsoby. Je nejčastější příčinou rakoviny u koček. Sekundárními projevy jsou časté poruchy krvetvorby, vedoucí k oslabení imunity kočky a omezení schopnosti bránit se proti různým infekcím. Infekce, které nejsou pro zdravou žádným ohrožením, mohou být pro kočku nakaženou FeLV fatální.

Během časných stadií infekce obyčejně kočky nevykazují žádné příznaky onemocnění. Kočky mohou vydržet bez příznaků několik týdnů či měsíců. Postupem času se však zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví. Příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek na váze, zhoršující se stav srsti, zvětšené lymfatické uzliny, přetrvávající horečku, zánět dásní, infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích, přetrvávající průjem, záchvaty, změny chování a další neurologické poruchy, různá oční onemocnění, u březí kočky nedonošení koťat či samovolný potrat.

FeLV je přítomen v krvi během dvou různých stadií infekce:

Počáteční fáze infekce - během této fáze jsou některé kočky schopny vyvinout účinnou imunitní reakci, odstranit virus z krevního oběhu a zastavit postup na sekundární fázi

Sekundární fáze - dochází k přetrvávající infekci kostní dřeně a dalších tkání. Postupné zhoršování stavu, smrt.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Přidávat do krmné dávky více vitamínů, antioxidantů, omega mastných kyselin. Vyvarovat se stravy jako je syrové maso, vejce, nepasterizované výrobky kvůli riziku bakteriálních a parazitárních infekcí. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FeLV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FeLV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FeLV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FeLV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let. Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/felv/

Felinní coronavirus (FcoV)

Felinní coronavirus (FCoV) patří do čeledi Coronaviridae z řádu Nidovirales. Jedná se o velký RNA virus o velikosti genomu 27 - 32 kb. Genom viru kóduje replikační polyprotein, čtyři strukturní proteiny a několik nestrukturních proteinů. Na základě genomových a antigenních vlastností je řazen do skupiny I coronavirů. FCoV se dále dělí na typ I, který má celosvětově nejvyšší prevalenci, a typ II, vzniklý rekombinací FCoV typu I a psího coronaviru. FCoV obou typů mohou dát vznik biotypu spojovanému s těžkým, na současné úrovni poznání neléčitelným onemocněním, označovaným jako felinní infekční peritonitida (FIP, infekční zánět pobřišnice).

Výskyt FIP

Felinní coronavirus má kosmopolitní výskyt u kočky domácí (Felis catus) a přítomnost byla zjištěna i u řady divoce žijících kočkovitých šelem, včetně lva, pumy, levharta, geparda, rysa, servala a kočky divoké. Ve stísněných podmínkách, jako jsou útulky pro zvířata, mohou být seropozitivní všechna testovaná zvířata, zatímco u jedinců žijících či chovaných izolovaně či v párech je prevalence podstatně nižší. Koťata v chovných stanicích se infikují obvykle ve věku 5 - 6 týdnů (po poklesu hladiny maternálních protilátek), k infekci však může dojít i kdykoli později v životě. Infikovaní jedinci začnou asi za jeden týden vylučovat virus trusem a vylučování trvá dny či měsíce, u některých jedinců i celoživotně (nosiči viru).
Většina zvířat se po styku s FCoV jeví jen dočasné příznaky mírné enteritidy. Biotyp viru způsobující enteritidu je označován jako felinní enteritický coronarovirus (FECV). Asi u 12 % FCoV infikovaných koček dojde následkem kumulace náhodných mutací při replikaci viru k přeměně biotypu FECV na virulentní biotyp a vyvine se letální onemocnění FIP. Asi 70 % případů nastane ve věku do 1 roku. Biotyp spojovaný s FIP se označuje jako virus felinní infekční peritonitidy (FIPV).

Formy FIP

Patogeneticky je FIP granulomatozní vaskulitida vedoucí ke dvěma formám onemocnění:
1. vlhká (effusivní) forma - charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách.
2. suchá (neeffusivní) forma - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na vnitřních orgánech (játra, slezina, střeva, ledviny). Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Forma onemocnění pravděpodobně závisí na síle T-lymfocyty zprostředkované imunitní odpovědi makroorganismu, která jediná může zabránit progresi onemocnění. U symptomatických nosičů je replikace viru omezena na střevo, u jedinců s FIP se virus aktivně replikuje i v monocytech a lze jej identifikovat v mnoha vnitřních orgánech. Jedinci s převažujícím humorálním typem imunitní odpovědi tedy snáze přecházejí do FIP.

Léčba a diagnostika

Rozvinutá FIP je letální a v současnosti není k dispozici účinná kausální léčba. Používané metody mají pouze podpůrný účinek. Prevence FIP aktivní imunizací (vakcinací) je sporná (úspěšnost 0 - 75 %).
Pozornost se proto v současnosti soustřeďuje na včasnou diagnostiku nosičství FCoV, přechodu do FIP a související epizootologická opatření. Diagnostika nosičství FCoV není obtížná, kultivační metody však jsou značně nákladné a sérologické metody mohou být obtížně interpretovány. Kromě klinického vyšetření je v současnosti využíváno několik hematologických, biochemických a sérologických testů s omezenou senzitivitou a často velmi nízkou specificitou (uvádí se, že na podkladě přítomnosti protilátek proti FCoV bylo utraceno více zvířat, než kolik podlehlo FIP).



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fip/

FeLV - Feline Leukemia Virus - kočičí leukémie

 

FeLV je retrovirus, který v organismu rozvíjí mnohačetné klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému po nádorové lymfoproliferativní změny. Všechny retroviry (včetně FeLV, FIV a HIV) produkují enzym reversní transkriptázu, která jim umožňuje vložení kopie jejich vlastní DNA do buněk, které infikují. Ačkoli jsou si FeLV a FIV velmi podobné, v lecčem se liší, například tvar FeLV je spíše kulatý, FIV pak spíše protažený. FeLV a FIV mají i zcela odlišnou genetickou výbavu a jejich proteiny se liší jak tvarem, tak složením. Ačkoli mnoho příznaků FIV a FeLV je společných, konkrétní způsob vzniku se liší.

Přenos FeLV

Pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. FeLV je přenosný slinami, krví a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem. Častá je nákaza kojených koťat přes matku, kvůli přítomnosti viru v mléce a mlezivu.

Kočky infikované FeLV jsou jasným zdrojem infekce. Virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách a nosním sekretu, je přítomen i v moči, výkalech a mléce. K přenosu z kočky na kočku dochází nejčastěji při pokousání, zřídka i díky společnému soužití (např. používání stejných misek a toalety).

Výskyt FeLV

FeLV infikované kočky se nachází po celém světě, ale výskyt nákazy se mění v závislosti na jejich věku, zdraví, životním prostředí a životním stylu. Ve Spojených státech je přibližně 2 až 3% všech koček nakažených FeLV. Infekce FeLV se v zemích západní Evropy obecně pohybuje okolo 6 % (může dosahovat až 50% u koček chovaných ve vyšších koncentracích). U koček ve velmi dobrých podmínkách, chovaných individuálně v uzavřeném chovu, představuje nákaza asi 1 %. V České republice se přítomnost antigenu FeLV v krvi vyšetřovaných koček pohybuje stále okolo 10 %.

Průběh infekce FeLV

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci) nebo méně často jako tvorba lymfomů (nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Virus kočičí leukémie působí na organismus kočky mnoha způsoby. Je nejčastější příčinou rakoviny u koček. Sekundárními projevy jsou časté poruchy krvetvorby, vedoucí k oslabení imunity kočky a omezení schopnosti bránit se proti různým infekcím. Infekce, které nejsou pro zdravou žádným ohrožením, mohou být pro kočku nakaženou FeLV fatální.

Během časných stadií infekce obyčejně kočky nevykazují žádné příznaky onemocnění. Kočky mohou vydržet bez příznaků několik týdnů či měsíců. Postupem času se však zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví. Příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek na váze, zhoršující se stav srsti, zvětšené lymfatické uzliny, přetrvávající horečku, zánět dásní, infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích, přetrvávající průjem, záchvaty, změny chování a další neurologické poruchy, různá oční onemocnění, u březí kočky nedonošení koťat či samovolný potrat.

FeLV je přítomen v krvi během dvou různých stadií infekce:

Počáteční fáze infekce - během této fáze jsou některé kočky schopny vyvinout účinnou imunitní reakci, odstranit virus z krevního oběhu a zastavit postup na sekundární fázi

Sekundární fáze - dochází k přetrvávající infekci kostní dřeně a dalších tkání. Postupné zhoršování stavu, smrt.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Přidávat do krmné dávky více vitamínů, antioxidantů, omega mastných kyselin. Vyvarovat se stravy jako je syrové maso, vejce, nepasterizované výrobky kvůli riziku bakteriálních a parazitárních infekcí. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FeLV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FeLV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FeLV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FeLV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let. Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/felv/

Felinní coronavirus (FcoV)

Felinní coronavirus (FCoV) patří do čeledi Coronaviridae z řádu Nidovirales. Jedná se o velký RNA virus o velikosti genomu 27 - 32 kb. Genom viru kóduje replikační polyprotein, čtyři strukturní proteiny a několik nestrukturních proteinů. Na základě genomových a antigenních vlastností je řazen do skupiny I coronavirů. FCoV se dále dělí na typ I, který má celosvětově nejvyšší prevalenci, a typ II, vzniklý rekombinací FCoV typu I a psího coronaviru. FCoV obou typů mohou dát vznik biotypu spojovanému s těžkým, na současné úrovni poznání neléčitelným onemocněním, označovaným jako felinní infekční peritonitida (FIP, infekční zánět pobřišnice).

Výskyt FIP

Felinní coronavirus má kosmopolitní výskyt u kočky domácí (Felis catus) a přítomnost byla zjištěna i u řady divoce žijících kočkovitých šelem, včetně lva, pumy, levharta, geparda, rysa, servala a kočky divoké. Ve stísněných podmínkách, jako jsou útulky pro zvířata, mohou být seropozitivní všechna testovaná zvířata, zatímco u jedinců žijících či chovaných izolovaně či v párech je prevalence podstatně nižší. Koťata v chovných stanicích se infikují obvykle ve věku 5 - 6 týdnů (po poklesu hladiny maternálních protilátek), k infekci však může dojít i kdykoli později v životě. Infikovaní jedinci začnou asi za jeden týden vylučovat virus trusem a vylučování trvá dny či měsíce, u některých jedinců i celoživotně (nosiči viru).
Většina zvířat se po styku s FCoV jeví jen dočasné příznaky mírné enteritidy. Biotyp viru způsobující enteritidu je označován jako felinní enteritický coronarovirus (FECV). Asi u 12 % FCoV infikovaných koček dojde následkem kumulace náhodných mutací při replikaci viru k přeměně biotypu FECV na virulentní biotyp a vyvine se letální onemocnění FIP. Asi 70 % případů nastane ve věku do 1 roku. Biotyp spojovaný s FIP se označuje jako virus felinní infekční peritonitidy (FIPV).

Formy FIP

Patogeneticky je FIP granulomatozní vaskulitida vedoucí ke dvěma formám onemocnění:
1. vlhká (effusivní) forma - charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách.
2. suchá (neeffusivní) forma - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na vnitřních orgánech (játra, slezina, střeva, ledviny). Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Forma onemocnění pravděpodobně závisí na síle T-lymfocyty zprostředkované imunitní odpovědi makroorganismu, která jediná může zabránit progresi onemocnění. U symptomatických nosičů je replikace viru omezena na střevo, u jedinců s FIP se virus aktivně replikuje i v monocytech a lze jej identifikovat v mnoha vnitřních orgánech. Jedinci s převažujícím humorálním typem imunitní odpovědi tedy snáze přecházejí do FIP.

Léčba a diagnostika

Rozvinutá FIP je letální a v současnosti není k dispozici účinná kausální léčba. Používané metody mají pouze podpůrný účinek. Prevence FIP aktivní imunizací (vakcinací) je sporná (úspěšnost 0 - 75 %).
Pozornost se proto v současnosti soustřeďuje na včasnou diagnostiku nosičství FCoV, přechodu do FIP a související epizootologická opatření. Diagnostika nosičství FCoV není obtížná, kultivační metody však jsou značně nákladné a sérologické metody mohou být obtížně interpretovány. Kromě klinického vyšetření je v současnosti využíváno několik hematologických, biochemických a sérologických testů s omezenou senzitivitou a často velmi nízkou specificitou (uvádí se, že na podkladě přítomnosti protilátek proti FCoV bylo utraceno více zvířat, než kolik podlehlo FIP).



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fip/

FeLV - Feline Leukemia Virus - kočičí leukémie

 

FeLV je retrovirus, který v organismu rozvíjí mnohačetné klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému po nádorové lymfoproliferativní změny. Všechny retroviry (včetně FeLV, FIV a HIV) produkují enzym reversní transkriptázu, která jim umožňuje vložení kopie jejich vlastní DNA do buněk, které infikují. Ačkoli jsou si FeLV a FIV velmi podobné, v lecčem se liší, například tvar FeLV je spíše kulatý, FIV pak spíše protažený. FeLV a FIV mají i zcela odlišnou genetickou výbavu a jejich proteiny se liší jak tvarem, tak složením. Ačkoli mnoho příznaků FIV a FeLV je společných, konkrétní způsob vzniku se liší.

Přenos FeLV

Pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. FeLV je přenosný slinami, krví a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem. Častá je nákaza kojených koťat přes matku, kvůli přítomnosti viru v mléce a mlezivu.

Kočky infikované FeLV jsou jasným zdrojem infekce. Virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách a nosním sekretu, je přítomen i v moči, výkalech a mléce. K přenosu z kočky na kočku dochází nejčastěji při pokousání, zřídka i díky společnému soužití (např. používání stejných misek a toalety).

Výskyt FeLV

FeLV infikované kočky se nachází po celém světě, ale výskyt nákazy se mění v závislosti na jejich věku, zdraví, životním prostředí a životním stylu. Ve Spojených státech je přibližně 2 až 3% všech koček nakažených FeLV. Infekce FeLV se v zemích západní Evropy obecně pohybuje okolo 6 % (může dosahovat až 50% u koček chovaných ve vyšších koncentracích). U koček ve velmi dobrých podmínkách, chovaných individuálně v uzavřeném chovu, představuje nákaza asi 1 %. V České republice se přítomnost antigenu FeLV v krvi vyšetřovaných koček pohybuje stále okolo 10 %.

Průběh infekce FeLV

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci) nebo méně často jako tvorba lymfomů (nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Virus kočičí leukémie působí na organismus kočky mnoha způsoby. Je nejčastější příčinou rakoviny u koček. Sekundárními projevy jsou časté poruchy krvetvorby, vedoucí k oslabení imunity kočky a omezení schopnosti bránit se proti různým infekcím. Infekce, které nejsou pro zdravou žádným ohrožením, mohou být pro kočku nakaženou FeLV fatální.

Během časných stadií infekce obyčejně kočky nevykazují žádné příznaky onemocnění. Kočky mohou vydržet bez příznaků několik týdnů či měsíců. Postupem času se však zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví. Příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek na váze, zhoršující se stav srsti, zvětšené lymfatické uzliny, přetrvávající horečku, zánět dásní, infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích, přetrvávající průjem, záchvaty, změny chování a další neurologické poruchy, různá oční onemocnění, u březí kočky nedonošení koťat či samovolný potrat.

FeLV je přítomen v krvi během dvou různých stadií infekce:

Počáteční fáze infekce - během této fáze jsou některé kočky schopny vyvinout účinnou imunitní reakci, odstranit virus z krevního oběhu a zastavit postup na sekundární fázi

Sekundární fáze - dochází k přetrvávající infekci kostní dřeně a dalších tkání. Postupné zhoršování stavu, smrt.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Přidávat do krmné dávky více vitamínů, antioxidantů, omega mastných kyselin. Vyvarovat se stravy jako je syrové maso, vejce, nepasterizované výrobky kvůli riziku bakteriálních a parazitárních infekcí. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FeLV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FeLV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FeLV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FeLV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let. Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/felv/

FeLV - Feline Leukemia Virus - kočičí leukémie

 

FeLV je retrovirus, který v organismu rozvíjí mnohačetné klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému po nádorové lymfoproliferativní změny. Všechny retroviry (včetně FeLV, FIV a HIV) produkují enzym reversní transkriptázu, která jim umožňuje vložení kopie jejich vlastní DNA do buněk, které infikují. Ačkoli jsou si FeLV a FIV velmi podobné, v lecčem se liší, například tvar FeLV je spíše kulatý, FIV pak spíše protažený. FeLV a FIV mají i zcela odlišnou genetickou výbavu a jejich proteiny se liší jak tvarem, tak složením. Ačkoli mnoho příznaků FIV a FeLV je společných, konkrétní způsob vzniku se liší.

Přenos FeLV

Pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. FeLV je přenosný slinami, krví a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem. Častá je nákaza kojených koťat přes matku, kvůli přítomnosti viru v mléce a mlezivu.

Kočky infikované FeLV jsou jasným zdrojem infekce. Virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách a nosním sekretu, je přítomen i v moči, výkalech a mléce. K přenosu z kočky na kočku dochází nejčastěji při pokousání, zřídka i díky společnému soužití (např. používání stejných misek a toalety).

Výskyt FeLV

FeLV infikované kočky se nachází po celém světě, ale výskyt nákazy se mění v závislosti na jejich věku, zdraví, životním prostředí a životním stylu. Ve Spojených státech je přibližně 2 až 3% všech koček nakažených FeLV. Infekce FeLV se v zemích západní Evropy obecně pohybuje okolo 6 % (může dosahovat až 50% u koček chovaných ve vyšších koncentracích). U koček ve velmi dobrých podmínkách, chovaných individuálně v uzavřeném chovu, představuje nákaza asi 1 %. V České republice se přítomnost antigenu FeLV v krvi vyšetřovaných koček pohybuje stále okolo 10 %.

Průběh infekce FeLV

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci) nebo méně často jako tvorba lymfomů (nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Virus kočičí leukémie působí na organismus kočky mnoha způsoby. Je nejčastější příčinou rakoviny u koček. Sekundárními projevy jsou časté poruchy krvetvorby, vedoucí k oslabení imunity kočky a omezení schopnosti bránit se proti různým infekcím. Infekce, které nejsou pro zdravou žádným ohrožením, mohou být pro kočku nakaženou FeLV fatální.

Během časných stadií infekce obyčejně kočky nevykazují žádné příznaky onemocnění. Kočky mohou vydržet bez příznaků několik týdnů či měsíců. Postupem času se však zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví. Příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek na váze, zhoršující se stav srsti, zvětšené lymfatické uzliny, přetrvávající horečku, zánět dásní, infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích, přetrvávající průjem, záchvaty, změny chování a další neurologické poruchy, různá oční onemocnění, u březí kočky nedonošení koťat či samovolný potrat.

FeLV je přítomen v krvi během dvou různých stadií infekce:

Počáteční fáze infekce - během této fáze jsou některé kočky schopny vyvinout účinnou imunitní reakci, odstranit virus z krevního oběhu a zastavit postup na sekundární fázi

Sekundární fáze - dochází k přetrvávající infekci kostní dřeně a dalších tkání. Postupné zhoršování stavu, smrt.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Přidávat do krmné dávky více vitamínů, antioxidantů, omega mastných kyselin. Vyvarovat se stravy jako je syrové maso, vejce, nepasterizované výrobky kvůli riziku bakteriálních a parazitárních infekcí. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FeLV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FeLV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FeLV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FeLV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let. Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/felv/

Feline Immunodeficiency Virus - syndrom získané ztráty imunity

Immunodeficiency Virus (FIV) byl poprvé izolován v roce 1986 u koček v Kalifornii. FIV je zástupcem retrovirů lentivirů, napadá CD4' lymfocyty imunitního systému koček (a dalších zástupců čeledi Felidae) a navozuje pomalou, ale výraznou imunodeficienci organismu. Svým složením odpovídá skupině imunosupresivních lentivirů jako je lidský HIV či opičí SIV.

Virus FIV, podobně jako jiné retroviry, zabudovává pomocí reverzní transkriptázy svůj genetický kód pevně do genomu hostitelské buňky. Má výraznou afinitu k buňkám imunitního systému. Pomnožuje se v makrofázích i lymfocytech, a to nejen pomocných Th (CD4+) lymfocytech, ale na rozdíl od lidského HIV i v Tc a B lymfocytech.

Přenos FIV

Virus je přítomen v krvi, plazmě, séru, mozkomíšním moku a ve slinách. Koncentrace ve slinách je vysoká u pacientů se záněty sliznice dutiny ústní. Ve vnějším prostředí vykazuje FIV relativně nízkou stabilitu, pro přenos infekce je nutný těsný kontakt mezi kočkami. Na rozdíl od FeLV ale FIV neproniká slizniční bariérou, a proto je přenos infekce možný jen při pokousání nebo jiném styku slin nemocného zvířete s krví zvířete dosud zdravého. Vzácně je možný přenos transplacentárně nebo mateřským mlékem. Nejvyšší prevalence infekce je u koček ve věku 6-10 let. Když je zvíře jednou nakaženo, infekce je trvalá.

Hrozba sekundárních infekcí

Virus způsobuje imunosupresi (snížení obranyschopnosti organismu), jejímž následkem je kočka vysoce náchylná k infekcím, které obvykle nejsou pro zdravou kočku nebezpečné. Tyto tzv. sekundární infekce (bakteriální respirační infekce horních i dolních cest dýchacích, bakteriální infekce močových cest a kožní infekce) jsou největší hrozbou u koček postižených FIV. S infekcí FIV jsou spojené následující choroby: imunodeficity („kočičí AIDS", 15-20 % infikovaných koček), lymfopenie a neutropenie, anémie a lymfoproliferativní či myeloproliferativní nemoci.

Světový výskyt

FIV je přítomen v kočičích populacích na celém světě. FIV pozitivní kočky byly identifikovány v USA a Kanadě, Asii, Evropě, Austrálii i v Africe. Prevalence FIV je ve srovnání s FeLV přibližně poloviční. Předpokládá se výskyt od 2 % v Německu a Holandsku po 30 % ve Velké Británii. V USA se uvádí 1-16 %, v Japonsku až 45 % FIV pozitivních koček. Procento pacientů v jednotlivých zemích závisí na geografických podmínkách, zejména na tradicích způsobu chovu.

V České republice činí prevalence FIV u koček 5,8 %. Jedná se především o nekastrované kocoury (47,6 %) v naprosté většině s neomezeným pohybem venku. Jedno procento vyšetřovaných koček v ČR vykazuje kombinovanou infekci FIV a FeLV.

Klinický průběh

V průběhu infekce FIV je rozlišováno pět klinických stadií:

1. Stadium akutní infekce.

2. Stadium asymptomatického nosičství viru.

3. Stadium perzistentní generalizované lymfadenopatie.

4. Stadium komplexu zdravotních komplikací podobných onemocnění AIDS u lidí.

5. Terminální stadium charakterizované rozvojem patologických procesů, podmíněných úplným selháním přirozené imunity.

1. Stadium akutní infekce.

Objevuje se několik týdnů po nakažení a trvá 4-16 týdnů. Většinou v tomto období postačuje důsledná symptomatická terapie. V případě vážnějšího průběhu onemocnění lze zaznamenat i deprese a průjmy. Často se objevují horečky. Nástup vážnějších zdravotních poruch závisí na řadě vnějších faktorů, zejména na přítomnosti infekčních agens (bakterie, plísně, parazité) a zoohygienických podmínkách chovu. Příčinou úhynů bývají jen těžké septické stavy.

2. Stadium asymptomatického nosičství viru

Toto stádium trvá měsíce až roky. Po ústupu teplot, zmírnění leukopenie a lymfadenopatie se kočky jeví jako zcela zdravé. Pozorován je postupný rozvoj sekundárních a oportunních infekcí.

3. Stadium perzistentní generalizované lymfadenopatie (PGL)
Stadium odpovídá obdobné fázi u pacientů s HIV. V praxi je téměř polovina FIV pacientů prezentováno veterinárnímu lékaři právě v tomto stadiu. Majitelé si u kočky povšimnou pouze nechutenství a ztráty hmotnosti. Pokud chybí výrazné klinické projevy sekundárních či oportunních infekcí, může být možná souvislost zdravotních komplikací s infekcí FIV opomenuta. Podrobné klinické vyšetření odhalí horečnatý stav, leukopenii, lymfadenopatii a anémii, v dutině ústní akutní nekrotickou gingivitidu (zánět dásní) a stomatitidu (zánět sliznice dutiny ústní)

4. Stadium komplexu zdravotních komplikací podobných onemocnění AIDS u lidí (ARC)

V tomto stadiu se manifestují chronické sekundární a oportunní infekce (svrab, bakteriální infekce horních i dolních cest dýchacích, demodikóza, loxoplazmóza, kryptokokóza, virus neštovic, systémová kandidóza, bakteriální infekce močových cest). Bakteriální infekce postihují dásně, infekce horních i dolních cest dýchacích se projevují jako chronické bronchitidy, bronchiolitidy, pneumonie, rinitidy a konjunktivitidy. Ztráta hmotnosti pacientů dosahuje okolo 20 %. Přibližně třetina pacientů vykazuje pokročilé změny krevního obrazu (anémie, leukopenie, neutropenie, lymfopenie), lymfadenopatii. Kočky setrvávají v tomto stadiu 6 měsíců až 5 let.

5. Terminální stadium

Terminální stadium netrvá většinou déle než 6-12 měsíců. Dominují ztráty hmotnosti, anémie a leukopenie, infekce postihující současně více orgánů. Postižení mozkové kůry v oblasti velkého mozku se projevuje demencí, psychózami, tiky lícních svalů a nutkavými záškuby jazyka. Méně časté jsou nystagmus (oční tiky), ataxie a třes. Na očích FIV pacientů lze v souvislosti se sekundárními virózami a bakteriálními infekcemi zachytit glaukom (zelený zákal), uveitidy (zánět duhovky) a chronické konjunktivitidy (zánět spojivky). Z kožních onemocnění převládají parazitózy, mykotické a bakteriální dermatitidy. V postižení gastrointestinálního traktu převažují chronické průjmy. Endoskopickým vyšetřením jsou odhaleny destrukční změny na sliznici tenkého střeva, které připomínají onemocnění parvovirem. Zejména se jedná o denudaci sliznice, ztrátu kartáčového lemu, snižování střevních klků a dilataci krypt. V oblasti tračníku převažují ulcerace (vředovatění), pyogranulomatózní zánětlivá ložiska s infiltrací podslizniční vrstvy neutrofily, makrofágy, histiocyty. Toto stádium končí euthanasií či úmrtím zvířete.

Terapie

Nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se zejména o zahájení infuzní terapie, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí do značné míry na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej očekávat zejména v prvních stadiích onemocnění. V úvahu připadají preparáty s imunostimulační a protinádorovou aktivitou. Podmínkou terapie je úzká spolupráce majitele s ošetřujícím veterinárním lékařem a pravidelná kontrola zdravotního stavu pacienta, zahrnující i opakovaná laboratorní vyšetření.

 

Prevence

Prevence spočívá v komplexním využití chovatelských možností. Je třeba zdůraznit zásadu izolace pozitivního jedince k zamezení šíření infekce v populaci. Díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou FIV pozitivní kočky přežívat několik let bez zjevných zdravotních komplikací. Mezi taková opatření patří omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení. Vzhledem k častým zánětům dutiny ústní u FIV pozitivních pacientů je vhodné pravidelné odstraňováním zubního kamene. Všechny zdravotní komplikace musí být konzultovány a bezprostředně ošetřeny veterinárním lékařem. Pokud je indikován chirurgický zákrok, je třeba informovat veterinární personál o nosičství FIV u pacienta, aby bylo možno zajistit optimální pooperační péči a izolaci pacienta na klinice. Izolace v domácnosti umožňuje včas zaznamenat projevy zhoršení zdravotního stavu. U imunosuprimovaného pacienta je tímto opatřením zároveň omezeno riziko dalších infekcí. V žádném případě nelze u FIV pacientů aplikovat živé vakcíny.

Prognóza

U pacientů s chronickými zdravotními komplikacemi, u nichž byla testem prokázána přítomnost FIV, je dlouhodobá prognóza nepříznivá. Pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežilí pacienta po dobu několika let. U pacientů ve stadiu asymptomického nosičství FIV je vhodná pravidelná kontrola zdravotního stavu, spojená s parazitologickým vyšetřením. V terminálním stadiu je naděje na přežití nepatrná (maximálně 6 měsíců). Obzvláště nepříznivá prognóza je u koťat s kombinovanými infekcemi FIV/FeLV, FIV/FIP nebo FIV/FPV.

Kočky by měly být testovány na FeLV a FIV vždy, když jsou nemocné; bez ohledu na věk, negativní výsledky předchozích testů a stav vakcinace.



Více zde: http://www.goisovka.cz/dalsi-nemoci/fiv/