Bengálská kočka

HISTORIE

Na internetu je mnoho informací ohledně historie bengálských koček avšak tyto informace se stále opakují dokola.Narazila jsem na velmi krásně napsaný článek od paní Aleny Turkové Tatíčkové která mě dala svolení jej zveřejnit,článek je přeložen z angličtiny a další dodatky které jsem našla

zdroj: https://www.ossirianbengals.com/bengalky.html

Dodatek

Zatímco Jean Mill je považován za zakladatele plemene Bengálská kočka, jak ho známe dnes, zaznamenaná historie první hybridizace koček asijských leopardů sahá až do konce 18. století skrze Harrison Weira ve své knize Naše kočky a vše o nich. Divoké kočky a jejich hybridy byly fascinující pro svou kresbu - zvláště u skvrny - právě jaký má ocelot, který vyhrál "Wild or Wild and Domestic Cat Class" a domácí kočičí třídu" na výstavě koček 1875 ve skotském Edinburghu. Zatímco k tomuto párování nadále dochází v Belgii ve 30. letech a v Japonsku ve 40. letech 20. století, neexistuje žádný záznam o tom, že by skutečně přispívaly k plemeni Bengálská kočka, jakou známe dnes.


V 60. letech 20. století se profesor pediatrie a zdraví matek Loma Linda University Medical Center zajímal o imunitu asijské leopardí kočky proti viru kočičí leukémie. Dr. Centerwall, kočičí fanoušek  a kočičí genetiky, vedl výzkumný projekt týkající se asijské leopardí kočky, aby dále porozuměl lidem s oslabenými imunitními systémy a určil, zda by asijská leopardská kočka mohla projít imunitou hybridizací.
Protože se lidská leukémie chová téměř stejně jako leukemie koček, existovala velká naděje, že studium asijských koček a jejich hybridních potomků povede k lepšímu pochopení leukémie obecně. Zatímco experiment nepřinesl požadovaný výsledek  na hybridní potomky, v podstatě to vedlo k vytvoření plemene Bengálská kočka.

A tak osud vytvoření hybridů, které vzhledem vypadali jako divoké kočky/šelmy, skončil v rukou Jean Mill, která v roce 1980 šťastně převzala hybridy zbylé z projektu Dr. Centerwalla a vytvořila kočky, které pocházejí z toho, co nyní víme, že je Bengálské plemeno.
Jean dokázala získat vlastní asijskou leopardskou kočku Kabuki, a aby posunula generaci dolů po linii, přinesla domácí pouliční kočku z Indie Millwood Tory of Delhi.
Byli tam i další, například Doktoři Greg a Elizabeth Kent, kteří křížili svého kocoura egyptská mau na asijskou leopardskou kočku Baghara Kahn.
Zatímco mnoho chovatelů spolupracovalo na tom, aby se toto plemeno dostalo ze země, byla to Jean Mill, kdo se snažil, aby je přijali jako registrované plemeno prostřednictvím TICA a začali je ukazovat po celém světě.

*************



První zmínky o křížení domestikované kočky s divokou kočkou pochází z 19 století. Na prvních výstavách koček chovatelé vystavovali nejen perské, angorské, mainské, siamské a další kočky, ale na každé z nich byla také třída pro divoké nebo hybridní kočky. První skutečné záznamy o bengálských kočkách pochází z let 1934 a 1941, kdy časopis "Japanese cat publication" otiskl článek o křížení ALC (asijské leopardí kočky - prionailurus bengalensis) a domestikované kočky, jejímž výsledkem bylo F1 kotě, které již nebylo dále využito v chovu.

Historie Jeane Sugden Mill začala v roce 1946 na univerzitě UC Davis v Kalifornii. Snem Jean Sugden(Mill) nebylo křížení ALC a domestikované kočky, nýbrž chtěla zkřížit tehdy populární perskou kočku s kočkou siamskou, jež byla novým plemenem. Chtěla vytvořit kočku himalájskou. Ale tento sen musela později opustit, protože rada ACFA (Americká asociace chovatelů koček) její návrh zamítla. Polovina rady chovala peršanky, druhá polovina siamky, a tak se jim nápad s křížením nelíbil.

V roce 1961 importovala Jean z Jihovýchodní Asie ALC samici jménem "Malaysie". Té se narodilo F1 kotě, kočička "KinKin", jejímž otcem byl černý, krátkosrstý domácí kocour. KinKin byla jiná už odnarození. Spala odděleně od himalájských koťátek, ke kterým musela být z důvodu její bezpečnosti hned po porodu přiřazena, hrála si odlišně, vypadala a ozývala se jinak. Trvala na tom, že bude jíst odděleně, plivala a syčela na každého, kdo se k ní u jídla přiblížil, kusy jídla si odnášela stranou. Později spala na vysokých místech, chodila na záchod do skříně... Jean ji nechala nakrýt znovu jejím otcem,protože neměla jiného kocoura k dispozici. Narodila se jí černá kočka (Pantherette) a tečkovaný syn.Jean snila o tom, že kocoura nakříží s 50 domestikovanými kočkami a vytvoří "stovky" malých leopardů.Ale ještě předtím, než mohla zjistit, že samci z F2 generace jsou neplodní, se kocourek zabil při pádu ze skříně. Jeho černé sestře se narodilo koťátko, které ale usmrtila 2 dny po porodu. Tento první projekt končí stěhováním Jean do Californie a tragickou smrtí KinKin i Pantherette. (ALC Malaysie byla dána do ZOO v San Diegu)

V 60. letech existovalo mnoho chovatelů, kteří se snažili o odchov bengálské kočky. Jen málo z nich se dostalo za F1 fázi a podle záznamů se nikdo z nich se nedostal dál, než na F2 generaci. Mimo snahy chovatelů se také několik hybridů narodilo v evropských zoologických zahradách.

V tomto období byli hybridní F1 kočky využívány v programu Dr Willarda Centerwalla na Loyolské univerzitě, který se věnoval zkoumání, zda by imunita ALC proti onemocnění FeLV (leukémie koček)mohla být "přenesena" na hybridní generace (což se ukázalo jako nemožné). Čtyři F1 samice z tohoto programu získala Jean Mill, čímž restartovala svůj projekt. Později přibylo dalších pět F1 koček, ovšem z jiného zdroje, ale také původně z Centerwallského projektu.

Jean nechtěla využívat existující plemena k vytvoření nového. ALC je geneticky nadřazené zvíře vesrovnání s existujícími, registrovanými plemeny. Jejím cílem bylo udržet nejlepší vlastnosti a znaky ALC a tak její hledání vhodného protějšku ke křížení pokračovalo. Okolo roku 1982 jela do Indie, kde jí v zoo ukázali divokou domácí kočku - kocoura, který zřejmě žil s nosorožci. Jean se se zoo dohodla, že s ní tato Indická Mau pojede zpátky do Spojených států. Takto se Millwood Tory of Delhi dostal prakticky do všech rodokmenů bengálek. Byl perfektním protějškem pro F1 kočky, se svými malými, tmavými,výraznými skvrnami bez svislých pruhů, na lesklé, zlato-oranžové srsti. Jean teď měla vše, co potřebovala, aby položila základy pro nové plemeno. Od této chvíle bylo poprvé započato křížení ALC s úmyslem dostat se přes F2/F3 stádium.

Současně s Jean Mill se křížení bengálské kočky věnovali Greg a Elizabeth Kentovi, kteří ale na rozdíl od Jean ke křížení s ALC používali Egyptskou Mau. Úspěšně odchovali několik kříženců, kteří jsou základem mnoha rodokmenů bengálských koček tak, jako Jeaniny kočky Millwood.Když se odchov bengálských koček začal dařit, Jean Mill se intenzivně snažila o jeho zviditelnění a rozšíření mezi chovatelskou i laickou veřejnost. Vybrala vhodné jedince, kteří byli schopni nové plemeno reprezentovat na výstavách. Postupem času se bengálská kočka stává populární a je středemzájmu mnoha chovatelů. V roce 1986 pak TICA (americká organizace chovatelů koček) přijala první standard pro bengálské kočky a v roce 1986 byl vydán první časopis o bengálkách.

V posledních desetiletích stále rostl počet chovatelů kteří křížili divoké bengálské kočky ( ALC )s kočkami domestikovanými,mezi nimiž byly jak běžné domácí kočky s kočkami domestikovanými,mezi nimiž byly jak běžné domácí kočky, tak i plemena např. habešská kočka,barmská kočka,ocicat,americká krátkostrstá kočka..

*Jeal - Pro tyto krásné hybridy měla na mysli jiný účel. Jean viděl hybridizaci asijské leopardí kočky jako způsob, jak minimalizovat vykořisťování drobných divokých koček pro srst a nabídnout alternativu lidem, kteří chovají nelegální divoké kočky jako domácí zvířata. Kromě toho doufala, že pokud se tyto skvrnité kočky stanou populárními, sníží to touhu lidí po skutečných kožešinách jako módě, protože by člověk nechtěl nosit kočky, které mají jako domácí zvířata. Bengálská kočka byla tedy vytvořena v naději, že pomůže zachránit malé populace divokých koček.


TICA ( The International Cat Association ) uznala toto nové plemeno v roce 1986 a na výstavy mohli v roce 1991

FIFE (Fédération Internationale Feline ) uznala toto plemeno v roce 1998

Do České republiky bylo toto plemeno dovezeno až v roce 1994-paní Monikou Ludvíčkovou (ch. s. Marmoll)